Máme rádi zvířata

Na konec školního roku si školní parlament připravil výstavu domácích mazlíčků s názvem Máme rádi zvířata. Výstavy se zúčastnilo rekordních 47 vystavovatelů se svými zvířecími mazlíčky. Mohli jsme si tak prohlédnout křečky, morčata, myšky, králíky, želvy, šneky, ježky, rybičky, činčily, agamy, strašilky, andulku nebo pejsky. Žáci ukázali, že se o svá zvířátka dokáží perfektně postarat. 😊 Současně proběhla hlasovací soutěž o nejroztomilejší zvířátko. Největší počet hlasů a vítězem se stala fretka Štěpána Hájka z 6. B, na druhém místě byl pes Johny od Ilony Kontrikové z 8. A a na třetím místě se umístil ježek Elišky Stoklasové ze 4. B. Akce se velmi povedla a všichni si ji skvěle užili.😂

Mgr. Iva Bazalová, koordinátor ŠP

Sportovec roku

Na závěr školního roku 2017/2018 byl vyhlášen nejlepší sportovec školy. Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích – mladší dívky a chlapci, starší dívky a chlapci. Celoročně žáci plnili jednotlivé sportovní disciplíny – atletické, šplh, vytrvalostní a kondiční. Všem vítězům blahopřejeme. Sportu zdar! 😃

Mgr. Motlochová, Mgr.Stryková

Vodácká výprava rodičů s dětmi po řece Odře

Na závěr tohoto školního roku uspořádalo pro rodiče s dětmi SRPŠ při naší škole dlouho očekávanou vodáckou akci. Když říkáme "dlouho očekávanou", víme, o čem je řeč. Není nám dosud známo, kdo a nebo co vždy způsobí, že pokud se chceme vypravit na vodu, prší, jen se leje 😈 Avšak tentokrát jsme matku přírodu nebo pána boha přechytračili! 😃 Počkali jsme, až se přežene poslední mrak a vyrazili do Koblova pod most, kde naše výprava konečně začala 😊

Samozřejmě, že pro nováčky bylo nejdříve třeba provést drobné školení o tom, co je to "háček" a "zadák", pro ty zkušenější zase připomenout, že "zadák" má vždy pravdu a je v pozici kapitána, a to i přesto, je-li v rodině služebně starší či nikoliv😋 , a že ty malé modré sudy "baňoky" nejsou plováky, ale schránky na věci nejcennější v případě, že se "cvakneme" - rozuměj, převrátíme loď! Pravda, někteří podcenili logistiku a vzali s sebou do loďky jen jeden baňok v domění, že ušetří místo na lodi a sílu nutnou k pohonu pádel, zato jiní si do loďky vzali pro jistotu hned tři, komu se taktika vyplatila, se dočtete později 😍

Slunce vysvitlo a bylo jasné, že je čas vyrazit na hladinu. Ono se to lehce řekne, ale nasednout do loďky tak, aby v lepším případě do ní nenatekla voda a v tom horším sama neuplavala, byl pro některé z nás logický problém. K čemu je ten špagát, co trčí z těch baňoků? Kterým koncem se to spouští na vodu? Můžeme si nechat ponožky? Tahle loďka má jen dvě sedátka a my jsme tři, co s tím? 😇 Takové a mnoho dalších "odborných" dotazů začalo padat ve chvílích spouštění plavidel na vodu a při nastupování do nich. Ano, některým se povedlo nasednou hned napoprvé, jiným o něco později a byli i tací, kteří začali pociťovat prvotní příznaky mořské nemoci, když zjistili, že s udržením rovnováhy hned několika členů posádky na palubě bude menší problém. Příroda se však nad námi slitovala, protože zřejmě tušila, že k profesionálům máme hodně daleko, proto bylo v korytě Odry vody tak akorát a rychlost proudu připomínala hlemýždí běh, zaplaťpánbůh 😛

Jakmile jsme dostali svá plavidla plně pod kontrolu, mohli jsme se začít kochat nezvyklými pohledy na okolní přírodu a začít navazovat netradiční přátelství na palubách ( ve vodácké hantýrce - soulodit ) 😋 Tato idylka trvala vzhledem k "závratné" rychlosti plavby skoro dvě hodiny, dokud kapitán výpravy, Jarda, nezavelel:"Stát, připlujte ke břehu, blíží se velká peřej a počkejte! Já vám předvedu, jak ji bezpečně splout."  Mnohým ztuhla krev žilách při představě, že vidí své blízké naposledy, a to v okamžiku, když Jarda, předvádějíce brilantně splutí jazyka udělal zvláštní pohyb s lodí, cvaknul se a po dobu několika sekund nebyl vidět ani on, ani jeho loď 😯 Naštěstí se po chvilce ozvalo ze zpěněné hladiny:"Lidi, tak tudy to nepůjde! Musíte to projet na druhé straně!" Všichni si oddechli, ale začali vážně zvažovat, zda nevzít loďky do ruky a nepřenést je přes jez. Jenže my jsme parta odvážná, milující adrenalin a rizikové sporty, proto jsme se všichni pomodlili ke svému bohu a vyrazili do spárů hučící vody! Kupodivu jsme projeli nebezpečný úsek všichni, prokřehlému Jardovi jsme poskytli "první vodáckou pomoc" 😃 a společně vyrazili dále po proudu až do Bohumína, kde jsme pak v útulné hospůdce udělali místnímu hospodskému během oběda tržbu na deset let dopředu, přičemž jsme vyjedli poslední zásoby tamní kuchyně do slova a do písmene, jelikož na jednoho člena naší posádky nic nezbylo 😏 Ale nepřišel zkrátka, nebojte se. Prozkoumali jsme své objemné lodní vaky, ve kterých někteří měli jen bankovku a ubrousky, jiní však naštěstí i cereální tyčinky s vydatnou energetickou hodnotou 😃

Druhá polovina plavby ubíhala nádhernou přírodou, mohli jsme v meandrech pozorovat volavky popelavé, jak loví rybky, nebo vylétající břehule ze svých hnízd 😉 Jednu posádku pozorování pobřežního ptactva přitom natolik zaujala, že si nevšimla blížící se prudké zatáčky, a ejhle, "cvakla" se také. 😏 Bohužel právě tato posádka, jak již byla řeč, podcenila logistiku a veškeré své náhradní šatstvo neměla v baňoku, ale v autobuse!! A právě v tento okamžik se v nás probudila pravá vodácká solidarita, když tu někdo přispěl prokřehlým členům posádky náhradními ponožkami, jiný spodním prádlem a další třeba mikinou o dvě čísla větší 😃 Nevadí, hlavně že byla posádka zachráněna a jejich těla v teple! 😉 Všichni jsme pak v pohodě a veselí dorazili v pořádku až do polského Zabielkowa, cíle naší vodácké plavby.

Jenže, právě když se dospělí chystali naložit lodě a usednout do autobusu v domění, že si konečně coby pohonné jednotky lodí v klidu odpočinou, ozvalo se z řad dětí: "A kdy budou ty soutěže?!" 😮 No, málem bychom na ně zapomněli! Ještě že s námi byla na výpravě na soutěže nejpovolanější osoba, paní vychovatelka Helena 😊 V mžiku sešikovala soutěžechtivé děti a uspořádala klání nejen v sestavování papírových lodiček, ale i v podobě soutěže s prapodivným názvem "Na figuranta." Co to? Jaký figurant? Nejsme přece v policejní škole. 😋 Nakonec se ukázalo, že se jedná o navlékání co největšího počtu oděvů na člena svého družstva! A to byla výzva i pro dospělou část výpravy, kdy ochotně poskytli svému figurantovi veškeré své šatstvo do takové míry, aby nedošlo k ohrožení mravní výchovy přítomných dítek 😅😅

Na závěr dostalo každé dítě věcné ceny a pamětní list a nám nezbývá než poděkovat SRPŠ za další skvělou akci a těšit se na příští školní rok 😊 Vždyť nemůže být, myslíme, lepší odměny pro pořadatele takových akcí, než postesknutí si několika dítek: "Mami, to je škoda, že už nebudu příští rok na této škole 😒, tyhle akce bývají nejlepší!"

Mgr. Mario ZEMÁNEK, Helena DRAHOŠOVÁ

ostrava logo

Best World Bookamker williamhill.com reviewbbetting.co.uk