Vodácká výprava rodičů s dětmi po řece Odře

Na závěr tohoto školního roku uspořádalo pro rodiče s dětmi SRPŠ při naší škole dlouho očekávanou vodáckou akci. Když říkáme "dlouho očekávanou", víme, o čem je řeč. Není nám dosud známo, kdo a nebo co vždy způsobí, že pokud se chceme vypravit na vodu, prší, jen se leje 😈 Avšak tentokrát jsme matku přírodu nebo pána boha přechytračili! 😃 Počkali jsme, až se přežene poslední mrak a vyrazili do Koblova pod most, kde naše výprava konečně začala 😊

Samozřejmě, že pro nováčky bylo nejdříve třeba provést drobné školení o tom, co je to "háček" a "zadák", pro ty zkušenější zase připomenout, že "zadák" má vždy pravdu a je v pozici kapitána, a to i přesto, je-li v rodině služebně starší či nikoliv😋 , a že ty malé modré sudy "baňoky" nejsou plováky, ale schránky na věci nejcennější v případě, že se "cvakneme" - rozuměj, převrátíme loď! Pravda, někteří podcenili logistiku a vzali s sebou do loďky jen jeden baňok v domění, že ušetří místo na lodi a sílu nutnou k pohonu pádel, zato jiní si do loďky vzali pro jistotu hned tři, komu se taktika vyplatila, se dočtete později 😍

Slunce vysvitlo a bylo jasné, že je čas vyrazit na hladinu. Ono se to lehce řekne, ale nasednout do loďky tak, aby v lepším případě do ní nenatekla voda a v tom horším sama neuplavala, byl pro některé z nás logický problém. K čemu je ten špagát, co trčí z těch baňoků? Kterým koncem se to spouští na vodu? Můžeme si nechat ponožky? Tahle loďka má jen dvě sedátka a my jsme tři, co s tím? 😇 Takové a mnoho dalších "odborných" dotazů začalo padat ve chvílích spouštění plavidel na vodu a při nastupování do nich. Ano, některým se povedlo nasednou hned napoprvé, jiným o něco později a byli i tací, kteří začali pociťovat prvotní příznaky mořské nemoci, když zjistili, že s udržením rovnováhy hned několika členů posádky na palubě bude menší problém. Příroda se však nad námi slitovala, protože zřejmě tušila, že k profesionálům máme hodně daleko, proto bylo v korytě Odry vody tak akorát a rychlost proudu připomínala hlemýždí běh, zaplaťpánbůh 😛

Jakmile jsme dostali svá plavidla plně pod kontrolu, mohli jsme se začít kochat nezvyklými pohledy na okolní přírodu a začít navazovat netradiční přátelství na palubách ( ve vodácké hantýrce - soulodit ) 😋 Tato idylka trvala vzhledem k "závratné" rychlosti plavby skoro dvě hodiny, dokud kapitán výpravy, Jarda, nezavelel:"Stát, připlujte ke břehu, blíží se velká peřej a počkejte! Já vám předvedu, jak ji bezpečně splout."  Mnohým ztuhla krev žilách při představě, že vidí své blízké naposledy, a to v okamžiku, když Jarda, předvádějíce brilantně splutí jazyka udělal zvláštní pohyb s lodí, cvaknul se a po dobu několika sekund nebyl vidět ani on, ani jeho loď 😯 Naštěstí se po chvilce ozvalo ze zpěněné hladiny:"Lidi, tak tudy to nepůjde! Musíte to projet na druhé straně!" Všichni si oddechli, ale začali vážně zvažovat, zda nevzít loďky do ruky a nepřenést je přes jez. Jenže my jsme parta odvážná, milující adrenalin a rizikové sporty, proto jsme se všichni pomodlili ke svému bohu a vyrazili do spárů hučící vody! Kupodivu jsme projeli nebezpečný úsek všichni, prokřehlému Jardovi jsme poskytli "první vodáckou pomoc" 😃 a společně vyrazili dále po proudu až do Bohumína, kde jsme pak v útulné hospůdce udělali místnímu hospodskému během oběda tržbu na deset let dopředu, přičemž jsme vyjedli poslední zásoby tamní kuchyně do slova a do písmene, jelikož na jednoho člena naší posádky nic nezbylo 😏 Ale nepřišel zkrátka, nebojte se. Prozkoumali jsme své objemné lodní vaky, ve kterých někteří měli jen bankovku a ubrousky, jiní však naštěstí i cereální tyčinky s vydatnou energetickou hodnotou 😃

Druhá polovina plavby ubíhala nádhernou přírodou, mohli jsme v meandrech pozorovat volavky popelavé, jak loví rybky, nebo vylétající břehule ze svých hnízd 😉 Jednu posádku pozorování pobřežního ptactva přitom natolik zaujala, že si nevšimla blížící se prudké zatáčky, a ejhle, "cvakla" se také. 😏 Bohužel právě tato posádka, jak již byla řeč, podcenila logistiku a veškeré své náhradní šatstvo neměla v baňoku, ale v autobuse!! A právě v tento okamžik se v nás probudila pravá vodácká solidarita, když tu někdo přispěl prokřehlým členům posádky náhradními ponožkami, jiný spodním prádlem a další třeba mikinou o dvě čísla větší 😃 Nevadí, hlavně že byla posádka zachráněna a jejich těla v teple! 😉 Všichni jsme pak v pohodě a veselí dorazili v pořádku až do polského Zabielkowa, cíle naší vodácké plavby.

Jenže, právě když se dospělí chystali naložit lodě a usednout do autobusu v domění, že si konečně coby pohonné jednotky lodí v klidu odpočinou, ozvalo se z řad dětí: "A kdy budou ty soutěže?!" 😮 No, málem bychom na ně zapomněli! Ještě že s námi byla na výpravě na soutěže nejpovolanější osoba, paní vychovatelka Helena 😊 V mžiku sešikovala soutěžechtivé děti a uspořádala klání nejen v sestavování papírových lodiček, ale i v podobě soutěže s prapodivným názvem "Na figuranta." Co to? Jaký figurant? Nejsme přece v policejní škole. 😋 Nakonec se ukázalo, že se jedná o navlékání co největšího počtu oděvů na člena svého družstva! A to byla výzva i pro dospělou část výpravy, kdy ochotně poskytli svému figurantovi veškeré své šatstvo do takové míry, aby nedošlo k ohrožení mravní výchovy přítomných dítek 😅😅

Na závěr dostalo každé dítě věcné ceny a pamětní list a nám nezbývá než poděkovat SRPŠ za další skvělou akci a těšit se na příští školní rok 😊 Vždyť nemůže být, myslíme, lepší odměny pro pořadatele takových akcí, než postesknutí si několika dítek: "Mami, to je škoda, že už nebudu příští rok na této škole 😒, tyhle akce bývají nejlepší!"

Mgr. Mario ZEMÁNEK, Helena DRAHOŠOVÁ

ostrava logo

Best World Bookamker williamhill.com reviewbbetting.co.uk