Když jsme v naší třídě přemýšleli, kam bychom vyrazili na závěr roku na školní výlet, ukázalo se, že nejlepší volbou bude cyklovýlet kolem řeky Odry, protože přece když kolem řeky, tak to bude jistě rovinka! 😃 Ráno, když jsme vyráželi od školy a počasí nám přálo, byli jsme plni elánu, nadšení a očekávání, jak takový hromadný cyklovýlet dopadne. 😋 To jsme však netušili, že hned v Bělském lese dojde na lámání chleba! Některým začala "v odborném servisu seřízená kola" kola vydávat neidentifikovatelné zvuky, jiným se zdál kopec s převýšením 10m nepřekonatelným jízdou, a proto vzali slovo "cykloturistika" doslova a do písmene 😃 Ale hned za lesem, jakmile se objevila první asfaltka a mírné klesání, bylo vše rychle zapomenuto a někteří z nás se odvážili předjíždět své pomalejší kamarády v domnění, že za tou zatáčkou už bude cíl!

Chyba lávky! 😈 Cíl tam nebyl, ale divným způsobem sestavená dřevěná lávka přes potok, na které, pokud jste neodhadli tu správnou rychlost, celá řada z nás poprvé okusila, co je to zácpa na mostě 😄😃 To se pak nemůžeme vůbec divit, že kolem právě procházející se čáp nevěřil svým očím a musel se na tu melu přijít podívat blíže, než mu jeho zvířecí instinky běžně velí 😋 Ale co naplat, zvedáme kola, čistíme oděvy a někteří olizují první odřeniny a pokračujeme krásným údolím a nivou řeky Odry k první zastávce, kde jsme nejen doplnili tekutiny a energii, ale zavzpomínali na svá mladá léta někde kolem 3-6 let 😃, protože jsme důkladně otestovali vybavení dětského hřiště a ujistili se, že některé fígle z mládí se opravdu nezapomínají 😊

Slibovaná cukrárna po trase, bohužel, nefungovala 😕, proto nám nezbylo než zamávat kolem projíždějícím vlakům a pokračovat kolem jistebnických rybníků v naději, že když nebudou sladkosti, bude aspoň ryba! 😎 .... Nebyla! Místo ní jsme si opekli špekáčky, ti odvážnější schladili svá jízdou na kole vypracovaná těla a po nezbytné siestě jsme si demokraticky odhlasovali, že zpátky pojedeme terénní trasou! 😋😋 To kdybychom věděli předem, co nás čeká, tak hlasujeme jinak!! No posuďte sami! Nejprve jsme sice jeli jen trávou vysokou 20cm, ale její průměrná výška a dokonce i šířka se neustále zvyšovala. 😈 Měli jsme sice kapesní nůž na divokou květenu, ale mačetu nikoliv 😏 Nedalo se nic dělat, museli jsme nejen sjíždět dolinky, bahnitá minijezírka, ale i podlézat padlé kmeny jak v brazilské džungli a zakoušet všudypřítomný dotěrný hmyz!

Ale jakmile se v dálce ozval zvuk rachotícího vlaku po železném mostě, dostali jsme dávku potřebného adrenalinu, se kterou jsme úspěšně zdolali s několika pády a škrábanci poslední kus cesty a odměnou nám byly pochutiny v místě zvaném McDonald, kde jsme při sklenici vychlazených nápojů a kopečků zmrzlin usoudili, že toto byl opravdu "nezapomenutelný" cyklovýlet! 😂😂😂

Mgr. Mario ZEMÁNEK

Dne 12. 6. jsme se s dětmi z prvního stupně zúčastnili Soutěže Hallo Games. Cesta od školy do Planetária byla dobrodružná. V Porubě jsme měli přestoupit z tramvaje na autobus. Nejdříve jsme zjistili, že zastávka Vozovna Poruba je na více stranách křižovatky. Úspěšně jsme ji sice našli, ale autobus nám už ujel. Situaci jsme vyřešili velmi rychle. S druhým týmem z Opavy, který se dostal do podobné situace, jsme vyčkali na jiný spoj, který nás dovezl ke studentským kolejím. Odtud nás čekala cesta lesem pěšky. Sice jsme chvílemi netušili, kterým směrem se vydat, ale mobilní aplikace, dobří pocestní a šestý smysl nám trasu pomohli najít.

Humor jsme neztráceli až do chvíle, kdy se na lesní cestě před námi objevil divočák! Na okamžik jsme se zarazili, ale co nevidět zase pokračovali svižným tempem v cestě. O to větší radost jsme měli, když se před námi konečně objevila budova Planetária! V disciplíně hra na hudební nástroj soutěžila Karolínka Zlotá z II. B, za zdravovědu se snažili co nejvíce bodů získat Karolínka Pilařová a Filip Skotnica z III. B, s úkoly z matematiky si hlavu lámali Jenda Štícha a Vašek Holuša ze IV. B a disciplínu Spelling Race zastupoval Tom Wróbel z V. B. Závěrečná sportovní disciplína se týkala celého týmu.

Volný čas mezi plněním disciplín a vyhlašováním celé soutěže jsme trávili relaxováním v odpočinkové zóně a prohlídkou expozic Planetária. V kinosále nám promítali film o vesmíru.Děti vložily do soutěže veškeré své úsilí. Ze všech 16 zúčastněných škol obhájili krásné 5. místo.
Trošku zklamaní, ale hlavně unavení, jsme se vydali na cestu domů. A to jsme netušili, co všechno nás ještě čeká! Minibus od Planetária do Poruby bychom tentokrát stihli, jenže kapacita míst zdaleka nestačila pro takové množství soutěžících, kteří chtěli odjet. A tak jsme se – k nevoli některých – opět vydali náročnější cestou pěšky lesem. Bláto nebláto, únava – neúnava, na zastávku tramvaje jsme došli beze ztrát. Tramvaj přijela co nevidět, hurá!

Úsměv na rtech nám ale dlouho nevydržel. Už od Vodárny začala mít tramvaj potíže s rozjížděním se. Z Mostu Mládeže se už nerozjela vůbec. Paní řidička pobíhala kolem tramvaje a poruchu řešila. Dokonce dorazil i dispečink. Všechno nasvědčovalo tomu, že konečně dojedeme do cílové stanice, ale chyba lávky! Tramvaj začala protestovat znovu. Od brzd se kouřilo natolik, že nás to lehce vystrašilo a co nejrychleji jsme tramvaj opustili!

Poslední úsek jsme pak zvládli autobusem a pěšky až ke škole. Zhodnotili jsme, že vyhrát dnes první místo by nebylo zdaleka tak zajímavé, jako získat tolik nevšedních zážitků! Příští rok se určitě zase přihlásíme a budeme bojovat o co nejlepší umístění 😃

Vendula Zapletalová, Mgr.