Orlické hory – víkendový pobyt s rodiči a dětmi

     Hurá! Konečně jedeme! Náš autobus projíždí klimkovickým tunelem, který nás odděluje od všednodenních povinností, práce, školy. protože nastal ten víkend s velkým „V“ neboli Víkendový pobyt v Orlických horách. Tradiční víkendový výjezd SRPŠ pro rodiče s dětmi.

    Cesta je dlouhá a myslím, že čím je dítě menší, tím je cesta delší (i pro rodiče). Ale, jak se zpívá v písni: „…na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad…“, nás vítá na hřebenu Šerlich nádherná Masarykova chata. Byla postavena v letech 1924-1925 a od roku 1958 je chráněna jako kulturní památka ČR.

     Po ubytování a večeři (výborný řízek!) jsme se šli seznámit s okolím chaty. Děti brzy objevily hraniční kámen a po upozornění, že za tímto kamenem začíná Polská republika, tudíž zahraničí, okamžitě vyrazily prozkoumat území našich sousedů. Když zjistily, že tráva je stejně zelená jako u nás a stromy rostou nahoru také jako u nás, vrátily se a mohli jsme se věnovat prvním soutěžím. „Věšení prádla“ – se zavázanýma očima hledat na zemi prádlo a kolíčky, pak hledat šňůru a prádlo na ni pověsit. „Zapamatování čísel“ – po okolních stromech, keřích, sloupech byly rozvěšeny číselné kódy, které děti hledaly a pak hlásily. „Sbírání broučků“ – ani jeden barevný papírek s obrázkem broučka nesměl na louce zůstat! Každý soutěžící měl šanci vyhrát. Členové týmů se vzájemně podporovali, týmy se vzájemně hecovaly k úžasným výkonům. Sladkou výhru všichni ocenili.

     Ačkoliv se blížil večer, nechtělo se ještě nikomu spát. Děti si půjčily sportovní náčiní a užívaly si pobytu na horském vzduchu. A my dospěláci si „užívali“ sundávání létajících talířů ze stromů a podobných aktivit. Musím říct, že ten víkend byla aktivita UFO na Šerlichu opravdu vysoká. Rodiče trávili čas u cornhole. Když už pomalu nebylo vidět na hry, šli jsme spát. A kdo nemohl usnout, zazpíval pár písní u kytary (díky, Jardo).

     Sladce vyspaní jsme v sobotu po snídani vyrazili na túru. Čekala nás hřebenovka na nejvyšší vrchol Orlických hor. Velká Deštná leží v nadmořské výšce 1.116 m.n.m. Aby nám ty 4 kilometry rychleji ubíhaly, děti si zpívaly, sledovaly živé tvory i zajímavé květiny. Zachraňovali jsme housenku, kterou jsme si samozřejmě také fotili. Byl to bourovec dubový, jak nás poučil mistr Google.

     Společnou přestávku u občerstvení jsme využili ke koupi pohledů, suvenýrů a ke svačině. Objevili jsme také nádhernou ještěrku, která ovšem naše nadšení nesdílela a než jsme si ji stihli vyfotit, zmizela v trávě. Hlavně byl čas na soutěž. Kreslení symbolů podle předlohy. Děti se snažily zapamatovat symboly a co nejpřesněji je překreslit do mřížky. Někteří soutěžící se soustředili na přesnost, jiní na rychlost. Vyhrál ten, kdo neměl v přepisu žádnou chybu. Ale hlavně – vítězové byli všichni zúčastnění.

     Pak už jsme vyrazili na vrchol, kde stojí rozhledna Velká Deštná. Je to moderní, 19 metrů vysoká ocelová konstrukce obložená dřevem. Otevřená byla v roce 2019 a nahradila starou dřevěnou rozhlednu. Mnozí ocenili nádherný výhled na Králický Sněžník, Krkonoše, polské Stolové hory. Potom už jsme sestupovali přes Luisino údolí do Deštného v Orlických horách. Cestou si děti zahrály hru Zapamatování obrázků (bylo jich 20). Pokusili se o to i mnozí dospělí – se střídavými úspěchy J.  Jelikož to byla hra jednotlivců s postupným startem, děti v cíli využily čas k velké šiškové bitvě. I přes občasný bolestivý zásah nakonec všichni zvítězili a nezranění pokračovali dál. Krásná příroda, nádherné výhledy a pěkné počasí nás provázely celou cestu.

     Do Deštného, kde nás čekal oběd v restauraci, se sestupuje po sjezdovce, jejíž sklon se blížil kolmici!!! Přesto jsme to všichni zvládli a těšili se na chutný oběd. Což o to, oběd byl chutný, ovšem obsluha byla zjevně zaskočena tím, že ze čtyřiceti ohlášených hladových krků dorazilo opravdu všech čtyřicet. Nakonec jsme přece jen dostali najíst všichni a vyrazili jsme zpět na Masarykovu chatu. Místy naše cesta vedla po naučné stezce, kde jsme se mohli seznámit s typickými stromy a bylinami pro tuto oblast.

     Když jsme dostoupali až do cíle naší túry, čekala nás úžasná aktivita. Děti si mohly podle šablon vyzdobit textilní tašky. Kreativitě se meze nekladou, a tudíž občas nebylo poznat, zda mladý umělec za své plátno považuje tašku nebo své tělo (že ano, Kristi). Ovšem díla byla nádherná. Během výborné večeře stihly tašky uschnout, a tak si je šťastní majitelé rozebrali.

     Pak bylo vyhodnocení soutěží, převzetí cen, a hlavně udělování Řádu zdatného turisty. Mezitím už uzrála doba na „Stezku odvahy“. Krajem lesa vyzbrojeni pouze svou statečností a baterkou vyráželi jednotlivci nebo dvojičky vstříc dobrodružství. Všichni zúčastnění překonali veškeré nástrahy a úspěšně dorazili do cíle.

     Rodičové si v průběhu „Stezky odvahy“ vyzkoušeli „Kreslení symbolů“ podle předlohy.  Bavili se u toho snad ještě více než děti. A ten nejlepší zaslouženě vyhrál. Po večerní dávce her a odvetném utkání rodičů v cornhole jsme se uložili k zaslouženému odpočinku. Někteří do postelí, někteří ke kytaře. Když jsme se prozpívali ke klidu v našich hlavách i srdcích, popřáli jsme si dobrou noc a spali až do rána.

     Ráno jsme posnídali, rychle jsme se sbalili a vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství.  Jízdou v náročném terénu (centrifuga) jsme se dostali až k tvrzi Hanička. Pod tímto něžným jménem se ukrývá soustava vojenských opevnění spojená tunely. Prohlídka bojové techniky, úžasný výklad našeho průvodce, zasvěcené dotazy zúčastněných (že ano, Luky) a vtipné a věcné odpovědi nám daly zapomenout na to velké množství schodů dolů (nejhlouběji 34 metrů pod povrch) a ještě větší množství nahoru. Z příjemného chládku (strašná zima vypadá fakt jinak, navíc na začátku tunelu byly k zapůjčení „slušivé“ erární svetry), nás uvítalo horko před dělostřeleckým srubem „na mýtině“. Posledních pár fotek před trojicí obřích střílen a hurá…někteří k autobusu, někteří k dalším částem opevnění.

     Kousek od autobusu následovalo skupinové focení, předání účastnických listů a hurá domů. Cesta ubíhala rychle. Občas si někdo zdřímnul, všichni si povídali, hráli hry nebo sdíleli zážitky. Najednou nás uvítala Ostrava a my si uvědomili, že už je konec báječného víkendu.

     Za rodiče děkuji všem organizátorům za skvěle odvedenou práci. Za školu děkuji všem rodičům a dětem za účast a spolupráci. Za sebe děkuji všem za úžasné zážitky a legraci a moc se těším na další akce 😍

účastnice pobytu Mirka Schotli, vychovatelka Helena Drahošová, p. uč. Mario Zemánek

Tato akce byla finančně podpořena z rozpočtu Městského obvodu Ostrava-Jih.

ostrava logo

Nastupovat! Děják z rychlíku!

Nastupovat! Děják z rychlíku je divadelní představení Divadla loutek Ostrava, které v pondělí 20. června shlédly 7. a 8. ročníky. V rychlosti jsme v doprovodu ducha Vlakomila proletěli nejvýznamnějšími událostmi 20. století z pohledu národního, evropského, ale také železničního. Kromě důležitých dějinných událostí už také víme, jakou rychlostí jezdily první lokomotivy, co to byla Slovenská strela, jaká byla realita za komunistického režimu, ale také jsme si rozšířili slovník o jedno nové (i když ne úplně spisovné) slovo – šotoušek. Být železničním fotografickým nadšencem je koníček nevšední a to si tedy žádá nevšední označení pocházející, jako v dnešní době většina novotvarů, z angličtiny (shot = snímek). Představení bylo doprovázeno živou hudbou a písněmi, což také přispělo k celkovému skvělému zážitku.

Mgr. Eva Michalčíková, Mgr. Jana Kovalová, Mgr. Alžběta Neubertová, Mgr. Jana Boriková

Best World Bookamker williamhill.com reviewbbetting.co.uk