Terénní exkurze Mionší - Projekt TALENTMANAGEMENT
Po zdařilé a deštivé exkurzi do Záchranné stanice a domu přírody v Ostravě Bartošovicích jsme se vypravili do Těšínských Beskyd poznávat biotop zdejšího pralesu Mioší. Prales Mionší je národní přírodní rezervace a je součásti chráněné krajinné oblasti Beskydy. Nachází se mezi obcemi Horní a Dolní Lomná a obtéká jej řeka Lomná. Kdysi bylo možné navštívit prales Mionší po naučném chodníku, ale ten byl před pár lety zavřen a nyní je možné navštívit oblast jen v doprovodu průvodce.
Autobus nás dovezl k informačnímu centru v oblasti Maryščina loučka, kde následovala krátká pauza na svačinu a protažení ztuhlých svalů po sezení v buse. Paní z informačního centra nás seznámila s historii místní obce, vysvětlila původ názvů řeky Lomná – jméno bylo odvozeno od toho, že se řeka neustále lomí a název pralesu je zkomolenina od milířů na dřevěné uhlí, které se zde pálilo. Dorazil pan průvodce a mohli jsme vyrazit. Hned z úvodu počalo určování místní květeny, která rostla podél cesty – viděli jsme nejen kopřivu a mátu – která má odpuzovat klíšťata svou vůní, ale hlavně jsme viděli volně rostoucí zástupce z čeledi vstavačovitých, což jsou volně rostoucí orchideje, kvůli kterým se sekají místní louky jen 2x ročně a později , aby rostliny stihly celý svůj životní cyklus. Díky určování kopytníku evropského, udatny lesní a jiných květin jsme skoro přehlédli kráčejícího mloka skvrnitého po místní komunikaci. Na mloka se přilétla podívat i střechatka obecná, která žije v blízkosti vod stejně jako jepice a trochu nám připomínala cikádu 😃 Cesta začala stoupat a my měli možnost poznávat nejen výhledy na okolní kopce, louky a zbytky vesnic, ale také jsme pozorovali stavbu mechorostů a plavuní, konkrétně ploník a plavuň vidlačka, jejíž klasy připomínají vidličku, pozorovali plody lýkovce, který kvete dříve než má listy a často je kolem jeho narůžovělých květů ještě sníh.
Pro nás z města to bylo možná poprvé, co jsme viděli provádět těžbu dřeva v lese pomocí tažného koně, takže se diskuze od místní flory a fauny přesunula směrem k rozdílům mezi přirozeným a hospodářským typem lesa, jak regulovat těžbu a hlavně, co s kůrovcem, který napadá zdejší monosmrkové kultury. A přišel déšť a my byli přinuceni vytáhnout deštníky, pláštěnky a schovat své fotoaparáty a mobilní telefony do batohu. Ale našli se i tací, kteří nic proti dešti s sebou neměli. A pak byli druzí, kteří měli jak pláštěnku, tak i deštník nebo deštníky dva. Nikdo tedy nemoknul a výprava do pralesa mohla pokračovat. V samotném pralese jsme museli přelézat přes popadané stromy a dávat při tom pozor, protože dřevo po dešti a i za deště velmi klouže – o tom se někteří měli možnost na vlastni kůži přesvědčit 😃
Přesvědčili jsme se, proč není radno se za bouřky schovávat pod strom – pan průvodce nám ukázala smrk, do kterého před 14 dny udeřil blesk a třísky měly délku dospělého člověka a byly rozházeny v okruhu několika metrů od stromu. Po 3 hodinách chůze a 8 kilometrech naše exkurze končí zpátky u informačního centra, loučíme se s panem průvodcem, sedáme do tepla minibusu a jsme obohaceni o spoustu praktických poznatků, které jsme zatím znali jen z učebnice a nebo stránek internetu a na mysl se klade otázka „Kam nás cesta za poznáním zavede příště??“
Mgr. Vladimíra Horáčková, Mgr. Jana Pojetová
Tato akce byla finančně podpořena z rozpočtu statutárního města Ostrava.
