Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Z hodiny na hodinu jsme museli ukončit výuku a opustit školu. Mysleli jsme si, že situace nebude tak vážná, že se za dva nebo za tři týdny opět vrátíme všichni do školy a vše bude jako dřív. Nestalo se tak. Covid-19 se šířil vesele dál a my jsme už tušili, že se do školy hned tak nevrátíme.

Spousta lidí byla přesvědčena, že je v této nelehké době potřeba také něco udělat a pomoci, kde se dá, každý se snažil, co mu síly stačily. Např. naše paní vychovatelka Blanka Svobodová, začala šít roušky pro všechny, kteří je potřebovali. Šila pro naše zaměstnance, na tzv. „rouškovník“ pro obyvatele Ostravy – Jih, pro klienty v domovech pro seniory a pro všechny ostatní v okolí. Také rodiče našich žáků nezaháleli. Paní  Slívová a paní Kocourková ušily krásné roušky nejen pro žáky naší školy, ale i pro naše zaměstnance. Všechny tyto roušky šily na vlastní náklady bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu. Další roušky a část desinfekčních prostředků nám poskytla ADRA a Úřad městského obvodu Ostrava – Jih. 

Rovněž jsme se podíleli na zapůjčení 3D tiskárny VŠB, kde se vyráběly kryty na ochranné štíty. Jsme rádi, že i my jako škola, jsme mohli přispět troškou do mlýna.

Přes 100 krásných přáníček, která vytvořili naši žáci napříč všemi stupni, udělala velkou radost seniorům v různých částech Ostravy, kteří se cítili v této nelehké době osamělí. Věříme, že je přáníčka od našich žáků potěšila a zlepšila jim náladu.

Avšak ani zaměstnanci naší školy nezaháleli. Pomáhali zase jinak. Po celou dobu zvelebovali třídy žáků, kde se malovalo, vyměňovaly se podlahy, zprovozňovaly se nové interaktivní tabule, vymalovaly se obě tělocvičny, umyla se všechna okna ve škole atd., natíraly se všechny hrací prvky na dětském hřišti, ořezávaly se keře a byl odstraněn plevel na všech chodnících v areálu školy. Denně desinfikujeme všechny použité třídy, chodby a všechna místa, která v současné době žáci používají.

Všichni zažíváme situaci, která je pro nás nová a se kterou jsme se museli vyrovnat. I my jsme dostávali informace, které se mnohdy měnily ze dne na den. Hledání zlaté střední cesty v zadávání úkolů a výuce žáků bylo pro obě strany, jak pro učitele, tak pro rodiče, velmi náročné. Hlavně pro rodiče nebyla situace lehká, a toho jsme si byli plně vědomi. Avšak ne vždy bylo možné vyhovět všem a ve všem. Věřím, že díky komunikaci učitelů s rodiči  a žáky se nakonec společné řešení vzdělávání žáků na dálku najít podařilo.

Školní rok se pomalu chýlí ke konci, kdy budeme rekapitulovat celé období. Musíme se zamyslet nad tím, jak se na podobnou situaci připravit příště, co jsme udělali dobře a co budeme muset udělat jinak.

Jedno je však jisté. Všichni jsme dělali, co se dalo. Chceme touto cestou poděkovat pedagogům, ostatním zaměstnancům školy, žákům, rodičům a všem, kteří s námi spolupracovali, za jejich pomoc, obětavost, trpělivost a pochopení. Velmi si toho vážíme. Věřím, že podobná situace se už nebude opakovat, a pokud ano, že ji společně zvládneme.

Libuše Přikrylová