Cyklovýlet rodičů s dětmi za krásami jižní Moravy

Jak již mnozí z vás vědí, pořádá každoročně SRPŠ při naší škole pro rodiče a děti víkendové pobyty v přírodě. Tentokrát jsme se rozhodli pro cyklovýlet, který jsme záměrně naplánovali na jižní Moravu, o které se traduje, že je to nejen kraj vína a lidové kultury, ale také kraj širých rovných lánů, pro cyklisty začátečníky i mírně pokročilé země zaslíbená 😄 S touto představou jsme netrpělivě očekávali v pátek cyklobus, do kterého jsme "naládovali" nejen svá odborně seřízená a vyhlášce vyhovující kola, ale i bezpečnostní přilby, pravda u mnohých pochybné kvality a země původu 😋

Cesta ubíhala vyjímečně v poklidu, i když někteří z nás, účastníci minulých zájezdů, trnuli zda se neozve onen známý zvuk prasklé pneumatiky nebo něčeho podobného, ale nestalo se tak. Naopak nám páni řidiči chtěli občas ukázat, že své stroje dokonale ovládají, zejména na kruhových objezdech menšího průměru, kdy po přečtení údajů z GPS a zaznění hlášky "Přepočítávám.." zvolali:"Dáme si to ještě jednou,ne?!" 😄 A tak jsme si mohli několikrát prohlédnout okolní krajinu v 360° pohledu, dokud se některým z nás nezačala točit hlava a žaludek, ví bůh, zda z toho horka, klimatizace nastavené na 29°C nebo otáčení na objezdech 😛 Proto všem přišla vhod zastávka původně plánovaná na vykonání potřeby, avšak někteří to pochopili po svém a po prokličkování úzkými uličkami mezi regály vybrali veškeré chipsy, coly apod., až se EET systém pořádně zapotil. Ti, kterým bylo horko nejvíce, přišla vhod zmrzlina "zaručeně italského původu" 😃

Nicméně jsme na místo určení, Hotel Filipov u Velké nad Veličkou, dorazili včas a po večeři, kdy naši rodičové provozovali siestu 😂, jsme se ihned pustili do příprav na následující den, kdy nás čekal "zaručeně nenáročný" okolní terén. A když do terénu, tak jedině s pořádným cyklistickým oděvem, doplněným logy všech sponzorů, jménem vlastníka dresu popř. příslušnosti k zemi původu nebo gangu 😃 Proto nám paní vychovatelka Helena spolu se svými pomocnicemi připravila velice zajímavou soutěž o nejlepší design cyklotrička, kdy jsme metodou potisku mohli popustit uzdu své fantazii na téma CYKLISTIKA. Paní asistentka Jana, zodpovědná zřejmě za chemické či fyzikální vzdělání na akci, nám všem rozdala "kouzelný papírek", na který jsme napsali svá nejtajnější přání, která nám, jak jsme později zjistili, nemohou splnit asi ani rodiče, ani pánbůh 😃😃 , a šli jsme na kutě, abychom byli na další den plni fyzických sil.

To jsme ještě netušili, že budeme potřebovat dostatek sil nejen fyzických, ale i psychických!! Po příjezdu na místo a vyložení kol se totiž ukázalo, že technický stav kol nebyl zřejmě proveden některými jedinci důkladně a jiní zase ihned po nasednutí na kolo otestovali doslova na vlastní kůži "kvalitu" místního asfaltu 😋 Po návštěvě muzea oskoruší zavelel šéf cykloteamu Jarda:"A jedem všichni po značce, nebojte se, je to skoro pořád z kopce!" Chyba lávky! Nevíme, zda pan Jarda neměl při přípravě itineráře výškový profil trasy vzhůru nohama či co, ale po pár metrech jsme už věděli, proč se říká cykloturistika 😈 Poté, co jsme minuli boží muka s výhledem na okolní nádhernou krajinu, jsme zakusili, co ta boží muka jsou doopravdy. 😈 Krev jsme sice nepotili, ale pot z nás v tom horku tekl proudem, zatímco vrcholek kopce byl stále v nedohlednu. Avšak vše zlé je i k něčemu dobré, pravil klasik, proto během nasazování řetězů, doplňování tekutin nebo energie jsme zaslechli:"Hele, já tě sice neznám, taky si myslíš, že je to hrůza ten kopec?" "Jo a děsná, nevím, kdo to vymyslel, ale začínáš být můj nejlepší kámoš!" 😃 Takže stmelování kolektivu šlo panu Jardovi dokonale! 

Nám, co máme rádi soutěžení, přišla v poledním horku vhod další soutěž, kdy jsme potrápili své již tak zavařené mozky logickými úlohami a těšili se, až pojedeme z kopce dolů 😄 , zatímco jiní si zkusili single-triail v lese. Posilněni jsme vyrazili z kopce otestovat, co naše stroje unesou a brzdy ubrzdí 😊 Brzdy nezklamaly, ale i kdyby přestaly fungovat, spolehlivě by nás zastavily stromy poseté třešněmi! Tolik ostraváků na jednom stromě místní pamětníci neviděli za celý svůj život 😃 Třešínky chutnaly opravdu skvěle! 

To jsme se již blížili k vodní nádrži, kde jsme museli místním předvést své akrobatické výkony nejen na klouzačce, ale i na skokanském můstku a příjemně tak osvěžili svá těla ve vodě, zatímco rodiče opět siestovali po obědě ve stínu slunečníků nebo odvážnější z nich zkusili kvalitu vody na vlastní kůži 😃 A opět v tom nejlepším zvolal pan Jarda:"Vyrážíme! Nebojte se, teď už to bude opravdu nenáročné." Bohužel se opět našlo pár důvěřivců, kteří jeho slovům uvěřili a přesvědčili ostatní, ať pokračujeme, ale to jsme nevěděli, že to pravé peklo právě začne!! Teplota kolem 32°C, bezvětří, zamlžená skla brýlí, kopec a za ním louka rozpálená na maximum 😈

Jenže ta louka tak nějak "sladce voněla"....Ano, voněla! Ne , nebyly to halucinace z horka, ale lesní jahody!! Plno jahod!! Plnými hrstmi jsme je jedli 😃, až někteří začali uvažovat, jak je to s tou existencí boha doopravdy - chutnaly božsky 😍 Tak takovou odměnu jsme nečekali, pane Jardo, děkujeme! 😍😍 A ta jízda z kopce pak, tu jsme si opravdu užili!! Dokonce tak, že některým přestal ukazatel rychlosti ukazovat údaje 😃 Cestou zpět jsme prokázali, že naše parta drží pohromadě, i když nám cestáři připraví překvapení v podobě cyklokrosové překážky na cestě, rozuměj rozestavěný most a 10km objížďku. Samozřejmě, že jsme zvolili přechod přes překážku, protože tak nějak okolní krajina naznačovala, že v okruhu 10km zaručeně žádné další jahody stoprocentně neporostou 😃

Večeři jsme slupli v mžiku a začala módní přehlídka v našich vlastnoručně vyrobených cyklotričkách a klučičí E-gang připravil oheň na opékání. Jak vidíte na fotkách, chutnalo nám tak moc, že jsme si museli posvítit, co to vlastně v té rychlosti jíme, jestli je to opravdu ještě párek nebo už napichovátko 😃😃 Někteří z nás však měli strach, co bude za chvíli, protože paní Helena přichystala pro odvážné noční stezku odvahy. Na startu byl každý hrdina, dokonce se občas strhla strkanice o to, kdo vyrazí dříve, ale po pár krocích už všem do smíchu nebylo 😮. Ale ten, kdo došel až do cíle, nutno dodat, že skoro úplně všichni, byli odměněni pěknými věcnými cenami a u táboráku mohli s rodiči posedět a zazpívat si o něco déle než obvykle 😃

Poslední den byl ve znamení autokarového okružníhu výletu po jižním cípu Moravy a jihozápadním výběžku Slovenska zakončený výjezdem na vrchol pohraničního kopce Javorina s televizním vysílačem. V momentě, kdy jsme vyšlapali na kolech na vrchol, se zezadu ozvalo: "Nezdá se vám, že je ten vysílač nakřivo?" zvolal Lukáš ze 3.třídy, "to ho asi stavěli Čechoslováci, že ano?" Vyrazil všem z nás dech 😃 Nejen svou znalostí stavařiny, ale i dějin ČR v jednom 😋 Okolní turisté se divili, jaká to máme chytrá dítka a mnozí kroutili hlavou nad tím, co tady na vrcholu dělá škola až z Ostravy 😃 Ale my víme své, pššt!

I nastal vrchol celého cyklovýletu, sjezd! Ne jen tak ledajaký! Mezinárodní, vysokohorský, místy nadzvukovou rychlostí😃😃, kdy si někteří z nás mohli poprvé vyzkoušet tzv. Dopplerův jev! Jiní zjistili, že se opravdu nevyplatí jet s otevřenými ústy v těsném závěsu za cyklistou před ním, zejména, pokud tento zapomněl blatníky v autobusu 😃😃

Ale po přejetí státní hranice, na které nás nezdržela hraniční kontrola, ale defekt pneumatiky intenzivně fotících se spolucyklistů s hraniční cedulí chybně odloživších kolo na místo k tomu nevhodné, jsme se pustili do poslední soutěže, a to skládání tajenky, na jak jinak, než cyklistické téma 😄 Odměnou nám byly opět body do cyklokartičky, věcné ceny a sladkosti, které po celou dobu bedlivě střežil "strejda Víťa - instalatér" 😜

To nás již čekal závěrečný sjezd, při kterém jsme míjeli nejen pomalé cyklisty před námi, ale i hlemýždě v zatáčkách, který na rozdíl od Lukáše a jemu podobných nebral zmiňovanou zatáčku zkratkou, ale poctivě jí asi prochází dodnes 😄 Na konci sjezdu museli rodiče složit logickou zkoušku ze sestavování nikoliv trojcípého šátku, ale trojdílné pergolové plachty, abychom dostali v místní restauraci vůbec najíst a napít! 😊 Ale podařilo se! Mexická směs, zámecká směs a pár kousků dalších směsí na nás zbyly, takže jsme mohli spokojeně dojet zbytek trasy k autobusu. Někteří se najedli tak moc, že v jedné ze zatáček je přemohla odstředivá síla natolik, že odbočili jinam 😇 a udělali si tak několikakilometrovou zajížďku. 

Čas strávený při čekání na "zbloudilé ovečky" jsme opět vyplnili soutěžemi, kdy paní asistentka Jana nás všechny dostala soutěží s pracovním názvem "Chytni si svůj ocásek, stonožko!" 😃 Takovou legraci jsme ještě nezažili!! 😋 A vůbec nám přitom nevadilo, že teplota kolem byla cca 33°C. Na závěr jsme každý z nás dostali na památku "Odznak zdatného cyklisty", který nám všem jistě visí doma před očima, a když večer usínáme, vzpomínáme na překrásný víkend plný báječných zážitků a už se nemůžeme dočkat, co pro nás SRPŠ a škola připraví příště! 😍

Mgr. Mario ZEMÁNEK, Helena DRAHOŠOVÁ

ostrava logo

Best World Bookamker williamhill.com reviewbbetting.co.uk