V rámci projektu TALENTMANAGEMENT, který se zaměřuje na podporu vzdělávání a talentmanagementu na území statutárního města Ostravy, jsme se tentokrát zaměřili na vyhledávání talentů v obasti robotiky a programování. Jako první krok je třeba sestavit samozřejmě robota. To se snadno řekne. Žáci však zjistili že, sestavit inteligentního robota, který obsahuje více než 100 ks součástek, není žádný med a vyžaduje to nejen spoustu času stráveného samotným sestavováním, ale i dostatek času na důkladné prostudování návodu nebo technické dokumentace k výrobku.
Na co všichni žáci přišli snadno jako první bylo, že pořádek na pracovní ploše je základ úspěchu, protože drobné součástky mají obvykle tendenci se rozkulátet po celé třídě, a to v lepším případě! V tom horším se pak zatoulají mezi součástky svého kamaráda a problém, která kam patří, je na světě!! 
Toto jsme vyřešili jednoduchou pomůckou - pracovní miskou. Dalším zjištěním žáků bylo, že je třeba se naučit číst technický výkres nebo sledovat videonávod velmi pečlivě a dodržovat konstrukční postupy, protože jak se mnozí z nich sami přesvědčili, stačí drobná chyba např. v počtu součástek, nebo v jejich odlišném tvaru a již se výrobek podobá něčemu úplně jinému, než robotovi!! A to nemluvíme o tom, že i zde platí "Murphyho zákon", že poté, co sestavíte celý výrobek, zjistíte, že vám na pracovním stole zůstalo několik součástek, které ve výrobku dle návodu musí být.
A tak některým nezbylo, než skoro hotového robota zpět rozebrat a začít od určitého kroku znovu.
Zároveň si přitom žáci trénovali prostorovou představivost, koordinaci při práci s drobnými předměty a zejména pak kooperační a týmové kompetence, protože na konstrukcích nepracovali samostatně ale ve skupinách. O různé drobné "konfliktní situace s ráznější výměnou názorů" nebylo nouze, např. když jeden ze skupiny si myslí, že "právě sem patří tato tyčinka s touto konkrétní barvou", zatímco dtuhý ze skupinky tvrdí, že "má určitě lepší zrak a na určené místo patří tyčinka úplně odlišné barvy"
A co teprve potom, když v jiné skupince spolužačka zjistí, že "ono to tam nejde zastrčit, ale na obrázku to zastrčené je", zatímco její kamarádka si trvá na svém, že "to nemá být zastrčené, ale zašroubované", aniž by se předem přesvědčila, že součástka vůbec nemá závit! 
Nakonec se všem po několika hodinách podařilo roboty úspěšně a mnohým s neskrývanou radostí sestavit, o čemž svědčí video a fotografie níže. O tom, zda robotům nic nechybí a budou po zapnutí fungovat, se přesvědčíme příště, kdy nás čeká jejich "oživování" a programování. Za ty, kteří se již nemohou dočkat, hovoří slova spolužáaka Juráše:"A pane učiteli, můžeme roboty zajít ukázat i v jiné třídě, až je naprogramujeme?" 
Mgr. Mario ZEMÁNEK
Tento projekt je finančně podpořen z rozpočtu statutárního města Ostrava.
