O tomto víkendu uspořádalo SRPŠ pro děti a jejich rodiče turistický výšlap na chatu Filipka v Beskydech. Zpočátku to sice pro některé účastníky, zejména ty dříve narozené, vypadalo, že "to bude zase nuda", a již ve vlaku se chopili svých miláčků mobilů, aby mohli dohnat důležitá skóre v jejich oblíbené hře. Ale to netušili, že to nebude jen obyčejný výšlap!
Jako každý správný turista, i my jsme se museli nejprve naučit orientaci v terénu, a to nejen ledajakou, ale poslepu! To je snadné, to zvládneme hravě, říkali všichni, jak deváťáci, tak i rodiče, ale skutečnost byla jiná. Mnozí by si asi poslepu nedali do úst hrnek s čajem, soudě podle toho, v jaké vzdálenosti od cíle se posadili!! Ale byli mezi nimi i tací, kteří se do cíle kupodivu trefili!
Dále pak bylo nutno zdolat několik větších převýšení a poté ihned spěchali všichni doplnit energii v podobě vydatných a zdravých svačinek, protože se již kvapem blížila další soutěž, ve které museli všichni prokázat, že když už trefí do turistického cíle, tak by měli poznat, kde že to vlastně jsou?! Tato soutěž byla pro mnohé nejen fyzicky, ale i duševně velmi namáhavá, protože poznat, co že se to na těch rozstříhaných kartičkách vlastně nachází za turistický objekt nebo destinaci. Po této soutěži se bodový stav obou družstev srovnal natolik, že i "mobiloví nadšenci" zapomněli na své stroje a začali se více rozhlížet po okolí a kochat se nádhernými výhledy do údolí a na Slovenské hory, a přitom se i zeptali, kdy bude další soutěž, protože přece prohrát s "prcky", no to bylo pod jejich úroveň, že?!
Cestou na vrchol jsme se zastavili u zvoničky s menhiry, které symbolizovaly jednotlivá znamení zvěrokruhu, což tentokrát potrápilo i naše rodiče, protože si mnozí nebyli jisti, který symbol vytesaný do kamene představuje konkrétní znamení a nebo zda symboly nejsou jen zhmotnělé umělecké představy místního sochaře. Kousek vedle jsme pak mohli projít sadem Alejí dobra, ve které jsou vysázeny starobylé odrůdy jabloní, které věnovaly vždy po jednom kusu okolní obce.
Po zaslouženém odpočinku a obědu jsme začali pomalu klesat údolím, ve kterém se nachází přírodní památka Filipka známá svými více než 100 let starými pastvisky a kosodřevinami. Cestou jsme se také zastavili u ovčí farmy a chvíli pozorovali pasoucí se ovce, což však některé soutěže chtivé jedince přimělo k tomu, že začali naléhat na své dospělé průvodce s dotazy, kdy už bude další soutěž?!
Ta tentokráte potrápila spíše naše mozečky než svaly, protože jsme si museli zapamatovat různé detaily, které jsme sledovali cestou, jelikož turista přece musí vědět nejen, kde byl, ale i co viděl! Takže kartičky s různými záludnými obrázky a jejich následný popis opět zanechal počty bodů u družstev na stavu nerozhodně. Ale zato jsme si mohli vybrat i nějakou věcnou odměnu.
Nezbylo než tedy rozhodnout, které družstvo bude lepší. Na to se v lese plných hub hodí nehodí nic lepšího než sběr hub! Ale pozor, ne ledajakých. Barevných, s čísly a ještě k tomu pořádně usušenými!! To se to pak muselo pořádně družstvo domluvit, koho poslat jako sběrače-běhače a koho ustanovit sušičem! Chvíli to vypadalo, že se o některé funkce strhne boj, ale starší a zkušenější kamarádi svou autoritou nakonec v klidu a pohodě svým mladším rozdělili kýžené funkce a soutěž mohla začít! Po několikerém běhání tam a zpět s tím, že toto číslo ještě není na řadě anebo že tato barva sem nepatří, se nakonec na šňůře u sušičů objevily všechny houby a my si mohli podat jako správní kamarádi ruce navzájem a popřát si ke společnému vítězství!
Nakonec každý z nás obdržel Odznak zdatného turisty a po cestě domů se děti začaly ptát, kdy a kam se pojede příště, protože to dnes bylo podle mnohých z nich "boží"!
Mgr. Mario ZEMÁNEK, Helena DRAHOŠOVÁ
